12 den: Ráno odplouváme z Fortuna Bay a asi po třech hodinách se dostáváme k ledovci Neumayer. Je slunečné počasí, a tak se kocháme a velmi pomalu plujeme okolo ledové stěny. Chvíli přemýšlím, co by to udělalo s lodí, kdyby se z ledovce, od kterého jsme vzdáleni jen pár desítek metrů, urval velký blok ledu. Nenapadá mě nic optimistického, a tak raději přestávám na tuhle možnost myslet. To pomáhá. Je to podobná pštrosí taktika, jako když jsem v Polynésii poprvé šnorchoval se žraloky. Když už byl žralok moc blízko, vystrčil jsem hlavu z vody. V ten moment jsem ho neviděl a přestal pro mě existovat. Tedy alespoň do chvíle, než jsem nad hladinou zahlédl ploutev :-)

Vyšlo nové číslo AWAY Magazínu! Zdarma si ho můžete stáhnout na http://maga­zin.africanwa­y.cz/

10 den: Den začíná podle stejného scénáře jako všechny předchozí. Brzo ráno nás budí nahození motoru a nedočkavost nás žene na palubu zkontrolovat počasí. To už není tak parádní jako včera, ale rozhodně to není žádná tragédie. Naším prvním cílem je Prion Island, kde bychom měli mj. fotit i albatrosy stěhovavé. Okolo deváté hodiny už kotvíme u ostrova a pak se Zodiakem přesouváme na malou pláž. Vzhledem k tomu, že je tento ostrov celkem často navštěvován turisty (pokud tedy lze něco takového ve spojitosti Jižní Georgií vůbec říci), je část ostrova zpřístupněna pouze po malých dřevěných chodníčcích.

V úterý 30.4.2013 budu mít v Praze přednášku o své cestě do Antarktidy. Začátek je od 19 hodin v čajovně V síti – Jana Masaryka 46 , Praha 2– Vinohrady. Vzhledem k omezené kapacitě míst doporučuji se předem zaregistrovat na  http://www.ecajovna.cz/…v-silha--153 Budu se těšit!

Tak jsem konečně po dvou měsících strávených v Indii doma. Byla to pro mě trochu netradiční cesta, protože nebyla zaměřená pouze na přírodu, ale velkou roli v ní hrálo i fotografování lidí a místních tradic. První etapou našeho putování Indií totiž byla slavnost Kumbh Mela. Je to největší náboženská slavnost na světě a také největší shromáždění lidí na Zemi v jeden čas na jednom místě. Myslel jsem si, že fotím zhruba miliardu lidí, ale ve skutečnosti jich ten den přišlo o hodně míň. Pouhých třináct mega… Nemohli jsme vynechat ani  návštěvu města Váránasí a taky jsme v Chhattisgarhu fotografovali některé animistické kmeny. Právě tam jsme mohli vidět úplně jinou Indii.

Za pár dní odlétáme do Indie, do stejných míst kde Steve Winter nabouchal na fotopasti tyhle úžasný fotky. Fotopasti sice nemáme, ani tolik času jako on, ale snad něco vyjde. Americká výprava s Joe Mc Donaldem, kterou vystřídáme, viděla během tří dnů už tři zvířata. Snad něco zbyde i na nás. Držte nám palce!

Srdečně Vás zvu 23.1.2013 v 17hod. do prostor Staroměstské radnice, na besedu spojenou s promítáním fotografií z expedice do Antarktidy. Beseda se koná v rámci autorských prezentací vítězných fotografů CZECH PRESS PHOTO 2012. Budu se těšit na setkání s Vámi!

Den 9: Brzo ráno vyplouváme ze zálivu Elsehul. Předpověď počasí ze satelitu je příznivá a my se těšíme na další záliv, kam bychom měli doplout ještě před polednem. Při snídani si všimneme, že Cathy reaguje na některá naše česká slova. Když se jí na to zeptáme, dozvídáme se, že její prarodiče byli Rusové, kteří emigrovali do Francie. V ten moment zavládne u stolu hrobové ticho a každý z nás přemýšlí, co kdy před Cathy řekl sprostého nebo nepříliš vhodného.

Den 8 : Vstáváme okolo půl sedmé a jsme natěšení na náš první den na pevné zemi. Ještě před snídaní se jdeme podívat na palubu. Tam nás čeká první překvapení v podobě mrtvého buřňáka obrovského. V noci zřejmě narazil do lanoví a pád na palubu nepřežil. Je to obrovský pták, který má rozpětí křídel okolo dvou metrů. Svým způsobem je to takový sup jižních moří, a tak jen doufám, že neskončí večer na našich talířích. Po snídani dostáváme od Jeroma poslední rady a taky vysílačky, díky kterým se můžeme kdykoliv spojit s Golden Fleece.

V rámci fotografické soutěže Czech Press Photo 2012 jsem v kategorii „Příroda a životní prostředí“ obdržel první cenu Zlaté oko. Série, se kterou jsem obeslal soutěž se jmenuje „Antarktida – jiná planeta“ a jedná se o soubor sedmi černobílých fotografií. Tyto snímky byly pořízené při letošní expedici Antarktida 2012. Výstava Czech Press Photo proběhne od 16.11. 2012 do 31.1. 2013 na Staro­městské radnici v Praze.

Den 3 : Probouzím se okolo osmé ráno a opatrně opouštím palandu. Jsem zvědavej, co bude říkat moje tělo na neustálé houpání naší lodi. K mému překvapení to není tak hrozný, ale popravdě- zažil jsem i lepší taškařice. Není správná doba na hrdinství, a tak si jdu po chvíli zase radši lehnout. Ostatní jsou na tom myslím podobně… Ze spánku mě probouzí hlas Cathy, která nás svolává na oběd. Jsem zblblej od Kinedrylů, ale vstávám, protože jestli má můj žaludek zůstat v relativním klidu, musím jíst. Na oběd už ale stejně nedorazíme všichni…

Nedávno jsem, se dostal ke krabici, ve které mám pohozené deníky z cest a náhodou jsem se začetl do zápisků z expedice do Jižní Georgie, kterou jsem spolu s dalšími pěti přáteli podnikl na podzim roku 2010. Ne, že by šlo o nějaký literární skvost. Co taky chcete od poznámek psaných v chvatu na letišti nebo na rozhoupané kocábce kdesi uprostřed jižního Atlantiku? Deníky už ale takové bývají. Nenakašírované a tudíž autentické. Snad vás i přesto (nebo právě proto) záměrně neupravené výňatky z mých poznámek o plavbě do Jižní Georgie, zaujmou.

„A co tygři? Viděli jste?“ Tak tohle byla asi nejčastější otázka, kterou jsem dostával po návratu z Indie. Ano, tygry jsme viděli, nafotili a pokud mohou mluvit za sebe, dokonce vícekrát, než jsem před odjezdem doufal. Vědět, že pozorovat a fotografovat tygry v Indii není až tak úplně jednoduché, na to opravdu nemusíte být až tak velký znalec přírody. Od doby, kdy Rudyard Kipling napsal svoji „Knihu džunglí“, uplynulo více jak sto let a na indické přírodě je to sakra znát.

Na světě neexistuje jiné místo, kde by bylo možné spatřit pohromadě více rypoušů sloních než v Jižní Georgii. Rypouši se sice vyskytují i jinde (např. v Argentině), nikde však v tak ohromujících počtech. Z odhadovaných 538 000 rypoušů, kteří obývají naši planetu, se jich v období páření plných 400 000 vrací právě na tyto subantarktické ostrovy!

Rád bych Vás pozval na svou přednášku o Antarktidě, která se bude konat 23.6.2012 v zo­ologické zahradě v Bratislavě v rámci akce Canon Zoom. Bližší informace a registraci najdete http://www.mycanon.sk/

V Africe neexistuje mnoho krásnějších míst, než je NP Mahale, který z jedné strany ohraničuje jezero Tanganika a z druhé strany hřebeny zarostlé vysokohorským pralesem. Je to také jedno z posledních míst, kde ještě lze spatřit ve volné přírodě šimpanze učenlivé. Samotný park leží ve stínu o něco slavnějšího NP Gombe, který proslavila Jane Goodallová svým výzkumem volně žijících šimpanzů. Mahale je tak díky své odloučenosti od ostatních, turisticky atraktivních destinací, dosud neprobádaným koutem Tanzanie. Doprava je možná pouze letecky, a to v malých cessnách, větších létajících taxicích.

Tak mám za sebou prvních 14 dní v indických parcích Kahna a Banghavar. Hlavním cílem bylo vyfotografovat „pruhovaného“, jak tygrovi přezdívají Indové, a to se skutečně povedlo. První snímky posílám z Dillí a doufám, že příští dva týdny budou neméně úspěšné. Už teď ale mohu říci , že mě Indie nadchla. Člověk si samozřejmě musí zvyknout na určité odlišnosti při focení zvířat než např. v Africe, ale to liší ostatně park od parku na celém světě. A jak je i na fotkách vidět, Indie není jen o tygrech…

Zdravím všechny z Falklandských ostorvů, kde jsme včera přistáli po úspěšné expedici do Antarktidy. Musím říci, že předčila má očekávání. Podařilo se nám fotografovat např. velryby ve výskoku nebo lov kosatek a tuleňů leopardích na tučňáky. V sobotu odlétáme z Falkland do Santiaga de Chile a následně pak přes Madrid do Prahy, kam dorazíme v pondělí 27. 2.

Zdravím všechny z nejjižnějšího bodu naší expedice, z Terra Firma Islands. Ty se nacházejí na 68 stupni a 42 minutách jižní šířky a na 67 stupni a 30 minutách západní délky. Dál už to opravdu nejde, protože jen o několik mil jižněji začíná hranice ledu a tam už se s naší jachtou nedostaneme. I tak je až neuvěřitelné, že jsme dopluli až sem. Cestou musela Golden Fleece prorážet velké kusy ledu, což pod vedením kapitána Jerome Ponceta zvládala na výbornou, a to i přes to, že její trup je tvořen pouhými 6 mm ocele.

Je to jen něco málo přes rok, co jsem se svými přáteli vystupoval v přístavu ve falklandském Stanley z paluby jachty Golden Fleece. Tehdy jsem měl za sebou 4týdenní plavbu na ostrov Jižní Georgie a už když jsem se loučil na mole s kapitánem Jeromem Poncetem, doufal jsem, že můj návrat do jižních moří nebude trvat dlouho. A opravdu netrval. V lednu 2012, tedy vlastně za pár dní, budeme znovu nastupovat na palubu Golden Fleece. Tentokrát strávíme na lodi 6 týdnů a vydáme se na jih, a to tak daleko, že když poplujeme ještě o kousek dál, poplujeme vlastně už na sever. A to se, slovy klasika, opravdu neochodí.

Když před pěti lety získala pražská zoologická zahrada skupinu mladých gaviálů indických, byla to velká událost, která několik dnů plnila veškerá česká média. Samozřejmě to byl zájem víc jak pochopitelný, protože do této doby byla v Evropě pouze dvě místa, kde mohli návštěvníci tyto vzácné plazy vidět. Prvním z nich byla krokodýlí farma ve francouzském Pierrelatte a dále jen dánská soukromá krokodýlí zoo.

Občas není na škodu odložit neustálé čtení manuálů a podobné „ výživné“ literatury a vzít si do ruky opravdovou knihu. Ostatně, pokud člověk opravdu chce fotografovat přírodu, nevystačí si v žádném případě jen s technickými znalostmi o fotoaparátu, ale musí se dozvědět co nejvíce o fotografovaném zvířeti.

Krátké video z vernisáže výstavy „Divočina v obrazech“ můžete vidět.

V pondělí 28.2. jsme se vrátili z Foto Safari Botswana 2011. Musím konstatovat, že Botswana opět nezklamala. Přálo nám nejen počasí, ale měli jsme štěstí i na zvířata. Zatím pokaždé se nám zde podařilo fotografovat vzácné psy hyenové a ani letošní rok nebyl výjimkou. V kempu Lebala jsme po dva dny mohli pozorovat zhruba dvanáctičlennou Jižní smečku, a to nejen při odpočinku nebo u napajedla, ale například i při lovu. Z dalších fotografických „špeků“ lze zmínit například focení levharta nebo trojice gepardích samců. O množství ptačích druhů, hlavně v deltě Okawanga, ani nemluvě…

Foto Safari –  Yellowstone a Grand Teton 2011 – Rostislav Stach
• NOVINKA !!!
Litujeme, ale tato akce je již plně obsazená.

Na naší expedici do Jižní Georgie se mi na pláži St. Andrews Bay podařilo nafotit zajímavou situaci. Na snímcích odpočívá náš kapitán Jerome, kterého si zvědavě prohlíží rypouš sloní. Tyto snímky s krátkým příběhem převzaly v minulých dnech některá světová média.

Koncem minulého roku jsme již podruhé podnikli Foto Safari, jehož hlavním cílem byl keňský NP Samburu. V Samburu jsme strávili přibližně týden a pak jsme pokračovali ještě do Great Rift Valley, kde jsme fotografovali u jezer Baringo, Bogoria a Nakuru.

V pondělí 22 listopadu 2010 se vrátila naše šestičlenná expedice z Jižní Georgie. Od té doby odpovídám na otázky, kdy konečně něco o tomto kusu světa napíšu. Jenže já už sedím pět dní u počítače a zjišťuji, že o Georgii se bude psát strašně těžce. Nechci tím samozřejmě říci, že mě osobně se píše cokoliv jiného lehce , ale o jižní Georgii se i těžce mluví. Je to prostě pecka…

Koncem října odstartuje z Prahy naše šestičlenná fotoexpedice, která se vydá na více než měsíční cestu do Jižní Georgie. Trasa povede přes Santiago de Chile na Falklandy, kde se nalodíme na soukromou jachtu Golden Fleece (na fotografii), která nás po několika dnech plavby dopraví až na odlehlé ostrovy Jižní Georgie.

Kniha „ Afrika v nás“, na které jsem se podílel spolu s Lenkou Klicperovou a se svou manželkou Olgou Šilhovou, je konečně v tisku. Knihu vydává nakladatelství Mladá fronta a měla by se objevit na pultech knihkupectví během listopadu.

Během letošního pobytu v keňské rezervaci Masai Mara se mně a několika dalším účastníkům našeho Foto Safari, podařilo zachytit mimořádný levhartí úlovek. Jednalo se o levharta, který se pohyboval v okolí řeky Talek, kde měl své teritorium, kam jsme se za ním pravidelně vydávali.

Tak konečně alespoň na týden doma. Dva měsíce nepřetržitého focení v Keni ale určitě přineslo pár dobrých záběrů a určitě nejen mě ale i všem účastníkům Foto Safari. Články a fotografie o dvou měsících v Keni budu průběžně dávat na web až po mém návratu z Namibie kam odjíždím už v sobotu. Tak zatím jen několik fotek.

V minulých dnech jsem se vrátil ze skoro třítýdenní cesty do Austrálie. Mým cílem rozhodně nebylo poznat co největší kus tohoto kontinentu, protože to by v tak krátkém časovém úseku ani nešlo, ale zaměřil jsem se zejména na Severní teritorium. Nemohl jsem samozřejmě vynechat NP Kakadu s tou největší peckou, kterou bylo focení krokodýlů mořských. Nic ale není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.

Dnes odjíždím na třítýdenní výpravu do Austrálie, kde budu po celou dobu fotit v NP Kakadu. Park, který má přibližně stejnou rozlohu jako Israel, nabízí vynikající fotografické možnosti, takže kromě nových fotografií doufám i v to, že tam obhlédnu terén pro některé z našich příštích Foto Safari. Pokude to bude jen trochu možné, pokusím se na stránky i na Facebook poslat nějaké zprávy přímo z Austrálie.

V jednom z minulých příspěvků jsem psal o levhartech, jako o zvířatech, která mě při focení stála nejvíce nervů. Tentokrát bych rád zmínil zvíře, které si sice daň na mé nervové soustavě také vybralo, ale se kterým jsem si fotografování pokaždé náramně užil.

Tím zvířetem je pes hyenový, kterého jsem toužil fotit už při svých prvních cestách do Afriky. Ty ale většinou vedly jen do její východní části, kde se dnes už setkání s divokými psy rovná spíše malému zázraku.

Termín : 17.2. – 28.2. 2011
Unikátní a osvědčená akce. Pobyt v soukromých rezervacích v deltě Okavanga a v oblasti Kwando – Linyanti. Komfortní ubytování v kempech pronajatých pouze! pro tuto výpravu. Tisíce kilometrů divočiny jen pro účastníky této akce! Plavby malými loděmi v deltě Okavanga, fakultativně lety vrtulníky apod.

Dramata mezi zvířaty se občas mohou odehrávat i na místech, kde bychom je vůbec nečekali. Jedno takové překvapení jsem zažil loni v Masai Mara.

Před několika dny jsme se s Rosťou Stachem a dalšími přáteli vrátili z jižního Švédska, konkrétně od jezera Hornborngasjon. Každým rokem se zde touto dobou shromažďuje velké množství jeřábů popelavých a je to opravdu úžasná podívaná. Jeřábi se na tomto místě slétají před svým zahnízděním a jejich počty jdou do tisíců. V době našeho pobytu se zde konkrétně pohybovalo na 12 400 jedinců. Údaje o aktuálním počtu jeřábů se návštěvníci jezera mohou dočíst na zdejší informační tabuli, která se každý den aktualizuje. Sčítání ptáků probíhá vždy v podvečer, kdy ptáci odlétají nocovat na jezero. Na své nocoviště se přemisťují v menších hejnech a tento přesun trvá přibližně hodinu. Za svítání se jeřábi vracejí do mokřad, které jezero obklopují, a kde je možné je dobře pozorovat.

Kdybych měl odpovědět na otázku, které zvíře mě při fotografování stálo nejvíce nervů, určitě bych bez váhání odpověděl, že to byl levhart. Skoro čtyři roky trvalo, než jsem udělal první fotku, ze které bylo poznat, že je na ní opravdu toto zvíře, a ne jen nějaký stín v buši. Určitě to nebylo tím, že by byl levhart v místech, kam jsem jezdil, vzácným tvorem. Tato šelma je na řadě míst Afriky poměrně rozšířená, ale pro fotografy má jednu špatnou vlastnost – když nechce, tak ji nevidíte. Bohužel, nechce dost často.

Část snímků, kterou jsem nafotil před dvěma lety v Tanzánii, se objevila i v čínské televizi. Bohužel, komentátorka mluví dost rychle a je jí špatně rozumět.

Ve spolupráci s CK AFRICAN WAY jsme právě vypsali Foto Safari Samburu 2010. Tato akce proběhne v termínu od 5.12. do 18.12. 2010 a bude tak trochu jiná, než naše předchozí výpravy do Keni. Vychází ze snahy uspokojit ty z vás, kteří jste projevili zájem prožít podobnou akci trochu sportovněji a vychutnat si skutečnou Afriku.Už samotné ubytování ve stanech uprostřed rezervace Samburu,ale i u jezer Baringo a Nakuru, je zárukou opravdových „wildlife“ zážitků.

Když jsme se s Rosťou Stachem na začátku roku domlouvali na krátké dovolené v Egyptě, ani ve snu mě nenapadlo, že pouhý týden může být nabitý tolika podvodními fotografickými zážitky.

Pamatuji si naprosto přesně, kdy jsem viděl poprvé na vlastní oči lovit geparda. Bylo to hned při mé první návštěvě Keni. Pokud ale mám být upřímný, tak moc jsem toho tehdy zase neviděl. Gepard byl totiž schovaný ve vysoké trávě, a tak se dala jeho přesná poloha spíše jen vytušit. Samotný útok na stádečko Thompsonových gazel pak proběhl také ve vysoké trávě a byl neúspěšný. Když jsme pak přijeli blíže, našli jsme už jen udýchaného a zklamaného geparda osaměle sedícího uprostřed savany. V tu chvíli jsem si slíbil, že zachytit úspěšný lov geparda bude během mých příštích cest do Afriky jednou z mých hlavních (i když ne tak úplně jednoduchých) priorit.

Jak se fotí vlci vím celkem přesně. Vlci se fotí neobyčejně špatně. Teď zrovna nemyslím na vlky z národního parku Bavorský les, nebo na asi v poslední době nejznámější fotku vlka, který skáče přes zavřenou dřevěnou branku. To by ostatně byla fantastická fotka (ona technicky také je ), kdyby se opravdu jednalo o divoké zvíře, za které jej fotograf Jose Luis Rodriguez vydával. Pro ty, kteří nic nevědí o historii této fotografie, snad jen to, že tento snímek vyhrál v roce 2009 cenu BBC Wildlife Photographer of the Year. Poté, co porota zjistila, že se nejedná o divoce žijící zvíře, musel Rodriguez cenu s ostudou vrátit. Více na http://www.suomenluonto.fi/…-allegations

V loňském roce jsme spolu s Vladem Bízikem strávili dva měsíce v keňské rezervaci Masai Mara. Vlado natáčel dokument o této oblasti a já jsem se snažil dokončit svůj takřka sedmiletý projekt o biotopu Serengeti, do něhož spadá i keňská Masai Mara.

Tento projekt jsme nazvali „Laga 09″. Laga je masajštině výraz pro sezónní řeku a my jsme věděli, že v době kdy Keňu sužují velká sucha, musíme život hledat právě u vodních toků.