Vzápětí se všichni shodneme, že naše žertíky jsou vlastně velmi roztomilé, a že ostřílenou mořskou vlčici, jakou Cathy bezesporu je, nemůžou rozhodit. Když nám ještě řekne, že její děda byl bělogvardějec, který hnal rudoarmějce (bohužel to nedotáhl až do konce), získává si její třídní původ naší velkou úctu. Po snídani vycházíme na palubu a krátíme si čas pozorováním pobřeží. Počasí nám opravdu přeje a my tušíme, že dneska budou zase fotografické hody. Okolo 11 hodiny vplouváme do zátoky Right Whale a jestli jsem byl už včera nadšený z množství zvířat, tak tady mi dochází dech. Obrovská písečná pláž je plná tučňáků patagonských, rypoušů, lachtanů, buřňáků a kormoránů. Rychle se oblékáme, do kapes dáváme jablko a kus chleba, protože na jídlo na lodi dnes nebude čas. Ještě před nastoupením do Zodiacu si oplachujeme naše návleky na boty ve zvláštním dezinfekčním roztoku, abychom nezavlekli na ostrov nežádoucí bakterie. Všichni víme, že je to trochu nesmysl, protože pro stoprocentní účinek bychom se v tom museli vykoupat celí, ale nařízení je nařízení. Vylodění probíhá v pořádku, zatím bez ztrát na životech a každý z nás doufá, že to nebude právě on, kdo se první vykoupe. Na pláži si na chvíli sednu na vyhřátý písek a pozoruju „cvrkot“. Nejvíc aktivní jsou tučňáci patagonští, kteří se v pravidelných intervalech vracejí z moře s plnými žaludky, aby mohli nakrmit svá mláďata. Je neuvěřitelné, jak dokážou tučňáčí rodiče najít své mládě mezi tisícovkami ostatních mláďat. Při pozorování hemžení na pláži si začínám „vymýšlet“ fotky, které by se tady daly udělat. Nápadů je dost, uvidím co s tím provedu. Jako první zkouším trpělivost velkého samce rypouše sloního. On je trpělivý celkem dost, já naopak velmi netrpělivý. Když k němu zbytečně rychle přihopsám na vzdálenost asi dvou metrů, vztyčí se tohle monstrum vysoko nad mou hlavu a zafuní. V tu chvíli si uvědomím, že v některých situacích mi opravdu stačí jen naznačit … Bez zbytečného otálení se dávám na ústup. Skoro 5 metrů délky a 4 tuny živé váhy nepřipouštějí dohady o příštím vítězi. Popravdě řečeno, smrtelná věc je už jen ten jeho dech. Rypouš se zklidňuje a já se velmi pomalu dostávám zase blíž. V ten moment k nám přichází Jirka Vidman a upoutává pozornost šíleného beachmastera. Teď začínají konečně vznikat fotky. Rypouš reaguje na každý Jirkův pohyb. Já se mezitím pokouším dostat se s foťákem co možná nejníž pod samce. Stále si ale hlídám, abych nevlezl moc hluboko do jeho osobního prostoru. Není to vždycky na sto procent, ale fakt se snažím. Za chvíli si s Jirkou měníme role a taky on začíná předvádět svůj iniciační tanec odvahy:-). Slunce je hodně nízko nad hřebeny hor a my využíváme měkkého světla k pořízení fotografií uvnitř kolonie tučňáků. Je to naše první setkání s větší kolonií a je nám jasné, že fotografování uprostřed tisíců opeřenců nebude příliš voňavý příběh. V několika místech se boříme až do půl lýtek do ptačího trusu a je to fakt humáč. Postupně se dostáváme dál do kopců a počet tučňáků neubývá. Bohužel začíná ubývat světla a musíme se vrátit zpátky na loď. Jsme ale teprve na začátku cesty a ostatně i Jerome slíbil, že tohle je jen malý předkrm.