Už při odjezdu jsem věděl, že když si nebudu dělat každý den poznámky, většinu příběhů zapomenu ještě než se dostanu do EvropyJ. Vznikl tak deník, do kterého jsem si poctivě zapisoval všech šedesát dní v Masai Mara.

Ukázky z tohoto deníku by se v budoucnu měly objevit v některých tištěných médiích a část z těchto zápisků se objeví v knize“Afrika v nás“, na které v těchto měsících pracuji s Lenkou Klicperovou.

Tak zatím jen malá ukázka…

DEN DEVÁTÝ- NEDĚLE 23.8.2009

Ráno se domlouváme s Amosem na další strategii. Nemá smysl jezdit po planinách sem a tam, proto se budeme věnovat velkým kočkám, zatím jen na naší straně řeky Talek. Musím si pojmenovat smečky lvů, aby v tom nebyl hokej. První je smečka od Taleku a má 6 členů. Druhé budu říkat smečka Hammerkopf , podle místa, kde se nejčastěji vyskytují. Tímto místem je stejnojmenná laga ( sezonní řeka) a zdejší smečka má 8 členů, z toho 3 mláďata. Třetí je desetihlavá smečka od Sand river , kterou tvoří 2 samci a 8 samic. Poslední smečka, kterou jsem zatím viděl jen jednou v okolí Musiarských bažin, bude nejspíš pověstná smečka Bila Shaka.

S gepardy je to horší, nemají tak pevně daná teritoria. Na naší straně řeky zatím vím o samici s jedním celkem odrostlým mládětem. Pojmenoval jsem si je Grantovi, protože když jsem je potkal poprvé, žrali právě gazelu Grantovu. Druhá samice, kterou jsme zaznamenal, má dvě o něco menší mláďata. Říkám jim gepardi od Kamenů, protože jsem je poprvé viděl poblíž rokliny s velkými balvany. Potom jsme ještě zahlédli jednoho samotného samce poblíž laga Hammerkopf. Amos mě ještě upozorňuje na tři gepardí bratry, ale ti se evidentně vyskytují na druhé straně Taleku.

Poznámka: Postupem času jsme objevili ještě nejméně tři další gepardí rodiny, o kterých jsem v momentě tohoto zápisu neměl ani tušení.

Levhrati jsou zde asi tři. Jeden se vyskytuje poblíž Hammerkopfu ( zdá se, že kočkám toto místo opravdu vyhovuje). Budu mu pro větší přehlednost říkat Kisinger, podle kopce nad lagou, kde má své teritorium. Druhý je od Taleku a je to už starý známý. Pozorovali jsme jej zde už během FotoSafari v roce 2007. Třetí levhart se pohybuje nedaleko, kousek přes řeku, v okolí kempu Interpid. Ukázalo se, že jde o samici s dvěma sotva dvouměsíčními mláďaty, takže doufám v dobré fotografické příležitosti.

Po krátké poradě s Amosem vyrážíme směrem k Hammerkopfu, kde máme štěstí a poměrně brzy objevíme zdejší lví smečku. Je chladné ráno, zvířata jsou aktivní, ale je pořád ještě celkem tma, a tak stihnu udělat jen pár obrázků, než celá smečka i se samcem zmizí v buši. Jezdíme potom po planinách až do dvanácti a snažíme se najít gepardy od Kamenů, protože předpokládáme, že malá gazela ze včerejška, nemůže matce se dvěma téměř dospělými mláďaty vystačit na dlouho, a že by mohli opět lovit. Místo toho potkáváme okolo poledne Grantovy gepardy. Soustředěně pozorují okolí a evidentně by chtěli lovit. Netrvá ani pět minut a matka se dává do běhu směrem k Thomsonově gazele s mládětem, které svým výpadem oddělí. V tu samou chvíli se pronásledování malé gazely ujme její potomek. Mladý gepard je už zkušenější, a tak netrvá dlouho a gazela je ulovena. Fotím jak o život , a to i přesto, že stojíme s vozem trochu dál, než bych si představoval, ale i tak jsem spokojený. Když se dávají gepardi do žrádla odjíždíme na oběd i my

Po polední pauze ve stínu stromu se jedeme podívat po levhartech. S levhartem od Taleku nemáme štěstí, ale takřka okamžitě po přejetí brodu narážíme u přistávací dráhy kempu Interpid na jeho souseda ( přistávací dráha je honosný název pro uválcovaný kus země, kde přistávají malá letadla s turisty ). Je schovaný v crotonovém křoví a čeká na blížící se impaly. Mám připravený foťák a ani nedýchám. Udělat fotku levharta při lovu je snem každého fotografa. Bohužel pro mě a naštěstí pro impaly, si vůdce impalího stáda šelmy na poslední chvíli všimne a varovným bučením upozorní svůj harém na nebezpečí. Impaly berou do zaječích a zřejmě frustrovaný leopard si to namíří do buše přímo přes přistávací dráhu. Nerozhodí jej ani to, že v tu samou chvíli přistává letadlo, jehož osádka má hned po příletu do Masai Mara postaráno o docela „výživný“ zážitek. Chtěl bych vidět výraz pilota, kterému jen pár vteřin před dosednutím korzuje po dráze naštvaný levhart, se kterým se nakonec letadlo mine jen o pár metrů…