Než jsem na tuto výpravu odjížděl, napsal jsem na své stránky, že tak úplně nevím, jestli bude mé očekávání, které vkládám do této cesty, splněno. Nejsme ani zdaleka na jejím konci a já už vím – bylo dokonce mnohonásobně překonáno. Asi nejlépe to popsal jeden z účastníků naší expedice, když řekl, že jsme se ocitli na jiné planetě. A je to opravdu jiná planeta. O Antarktidě se jen velmi těžko mluví, protože ta neuvěřitelná bohatost bílých, modrých a zelených odstínů přivádí každého fotografa na pokraj šílenství. Slunce zde zapadá jen na několik málo hodin a tak jsme např. včera fotografovali až do půl jedenácté večer.

Další kapitolou je focení zvířat. To, že budeme fotografovat velryby jsem předpokládal, ale že se nám budou keporkaci předvádět víc jak hodinu v takové blízkosti, že by stačilo opravdu málo a mohli jsme si je pohladit, v to jsem opravdu nedoufal. Také o focení kosatek z pár metrů jsem zatím pouze jen snil. Tady se sny staly skutečností. Podařilo se nám fotografovat i tuleně leopardí, krabožravé a Weddellovy. Z paluby Golden Fleece vystupujeme dokonce přímo na kry, bychom mohli tuleně leopardí fotit z co nejmenší vzdálenosti. Asi nejčastější fotografickou zastávkou jsou kolonie tučňáků kroužkových, uzdičkových a oslích. Ptáci jsou velice fotogeničtí, problém je jedině ve velkém zápachu jejich kolonií. Lépe řečeno, problém není zápach, ale to co tak strašně zapáchá a v čem ve snaze o pořízení dobrých fotografií klečíme a často i ležíme. I přes maximální snahu o očistu našich oděvů se v našich kajutách šíří podivný odér, který nám dává pocit, že se několik špinavých tučňáků nastěhovalo přímo k nám.

V následujících dnech se budeme pohybovat v zálivu Marguerite Bay, kde se chceme zaměřit na skupiny kosatek a pokusit se o jejich nafocení . Potom už nás pomalu čeká cesta na sever.