Ano, řeč je o Antarktidě, místě, které známe zatím jen z druhé ruky, z knih nebo z vyprávění. Představu ale samozřejmě máme. Víme třeba přesně, co nás tam nečeká. Nečekají tam na nás zástupy turistů, ani úředníci s nezbytnou bumážkou. Nečeká nás tam vlastně nic, co tak důvěrně známe z jiných koutů světa. Jsme na tom samozřejmě o dost lépe než polárníci, kteří vyráželi do boje s přírodou vyzbrojeni pouze žertovnými převleky a písni proti trudomyslnosti. Už teď se podpalubí lodi plní sobím masem, pivem a kinedrylem. Jak vím už z minulé cesty, každá z těchto věcí má v určitých etapách plavby svou nezastupitelnou­ roli.

Každá cesta u mě probíhá ve třech fázích. První je fáze příprav a „natěšenosti“. Druhá je pak samotná výprava a třetí fáze je porovnání, jestli mé těšení bylo v souladu se skutečností. Jsem přesvědčen, že skutečnost bude ještě lepší. To budu ale vědět až na konci cesty, kdy budu vystupovat z lodi a těšit se domů. Do Prahy. Do Podolí ne, bydlím v Krči…