KLUB RVÁČŮ

Na světě neexistuje jiné místo, kde by bylo možné spatřit pohromadě více rypoušů sloních než v Jižní Georgii. Rypouši se sice vyskytují i jinde (např. v Argentině), nikde však v tak ohromujících počtech. Z odhadovaných 538 000 rypoušů, kteří obývají naši planetu, se jich v období páření plných 400 000 vrací právě na tyto subantarktické ostrovy!

Naše expedice na Jižní Georgii, kterou jsme absolvovali v roce 2010, proběhla na přelomu října a listopadu. Výběr těchto měsíců nebyl náhodný. Právě v tomto období totiž v jižních mořích probíhá rypouší říje. Už jen vyloďování na našem Zodiaku bylo dobrodružstvím. Například jen na pláži v St. Andrews Bay se v sezoně vyskytuje až 6000 samic a stovky samců. Přes mohutná těla jsme ne vždy mohli přistát a často jsme dlouho hledali vhodné místo. Rypouši sloní sice nejsou tak agresivní jako lachtani antarktičtí, se kterými jsme měli nemalé problémy, ale vstupovat do středu stáda bych rozhodně nedoporučoval. Samci rypoušů mají mezi sebou rozdělenou pláž a každý si nekompromisně hájí svůj harém. Většinou se vzájemné rozbroje srovnají pouze varovným frkáním a vztyčením těla dominantního samce. Když na sebe ale narazí dva přibližně stejně silní jedinci, je situace úplně jiná. Oba se proti sobě vztyčí do téměř třímetrové výšky a jejich těla vytvoří takřka pravý úhel. Vzápětí provedou prudký výpad a celou svou vahou, která bývá kolem čtyř tun, udeří do protivníka. Při tom se snaží zakousnout protivníkovi do hrdla až patnáct centimetrů dlouhými zuby. Tyto souboje, které mohou trvat i několik hodin a během niž bývají oba soupeři zborcení krví, jsou samozřejmě vděčným fotografickým tématem.

Souboj rypouších samců zdroj:

Z počátku jsem zápasící samce fotografoval z bezpečné vzdálenosti pevným objektivem Canon EF 500mm f /4L IS. Problémem ale bylo, že se střety odehrávaly na břehu moře a vlivem odpařováním vody se vzduch vlnil tak, že nebylo možné pořídit ostrou fotografii. Zkusil jsem tedy kratší objektiv Canon EF 300mm f /4L IS. Ani ten mi ale v tomto případě nedával obrázky, se kterými bych mohl být spokojený. Nezbývalo než nasadit 24 – 75mm. Popravdě řečeno jsem nebyl moc nadšený, že budu muset poskakovat tak blízko zápasících kolosů, ale touha po fotografii byla silnější. Zpočátku jsem byl opravdu opatrný a snažil se fotit na co nejdelší ohnisko. Postupem času však moje opatrnost vzala za své a mnohdy jsem po chvíli zjistil, že jsem se ve svém zaujetí ocitnul jen několik málo metrů od zápasících obrů. V takovém případě bylo nejrozumnější co nejrychleji vyklidit pole a dofotografovat souboj z bezpečnější vzdálenosti.

Souboje jsou velice tvrdé zdroj:

Na rozdíl od samců jsou rypouší mláďata velmi roztomilá a fotogenická. Pro jejich velké kulaté oči jsme jim začali přezdívat „trabanti“, protože nám připomínali přední masky bakelitového vozítka z bývalé NDR. Po vypjatých zápasech bylo proto focení mláďat většinou příjemným relaxem. Ne však vždy. Rypouší samice se takřka okamžitě po porodu mohou znovu pářit. Z lidského pohledu jde o dost brutální akt, protože samec váží až desetkrát víc než samice a během páření ji nemilosrdně zalehne svým tělem. Ne každá samice tento akt „lásky“ přežije a ještě horší je to právě pro mláďata, která jsou tou dobou velice malá a leží po boku svých matek. Často se stává, že je čtyřtunoví samci během páření zalehnou a v takovém případě nemají malí rypoušové samozřejmě šanci přežít. Každý den je proto na dlouhých plážích k vidění mnoho mrtvých mláďat a nastává chvíle pro dalšího zajímavého obyvatele Jižní Georgie, buřňáka obrovského. Tento druh buřňáka má rozpětí křídel až 220 cm a plní stejnou funkci jako například sup v Africe. Ani tento pták není příliš plachý a dá se nafotit při žrádle z velké blízkosti. Vím, že jsem v počátku tohoto příspěvku varoval před pohybem uprostřed rypoušího stáda. Pokud jsme ale chtěli nafotit život v kolonii skutečně zblízka, nezbývalo, než někdy trochu zariskovat. Případné nebezpečí jsme minimalizovali alespoň tím, že jsme se mezi rypouše vydávali vždy ve dvou. Jeden vleže fotografoval a druhý kontroloval rypouše, aby se příliš nepřiblížili. Vznikly tak i fotografie buřňáků při krvavé hostině, které sice vypadají trochu hororově, ale i tyto obrázky patří k jednomu z posledních rájů na zemi. Život i smrt tu probíhají stále ještě bez zásahu člověka a já mohu jen doufat, že tomu tak ještě dlouho bude.

Za pár let se z něho stane obávaný vládce pláže zdroj:
Buřňáci fungují stejně jako supi v Africe zdroj:

Více fotografií rypoušů sloních .

Zpět na Blog